Sacharidy ( souhrnný název pro cukry, které jsou také ne zce správně nazývány uhlovodany) jsou podstatnou částí potravy člověka. Asi 60% spotřeby představuje škrob ( 80% požitého škrobu tvoří amylopektin), asi 30% sacharóza ( je to řepný a třtinový cukr, naše hlavní sladidlo) a zbývajících 10% mléčný cukr, tj. laktóza.
Jiné, jednoduché sacharidy
jsou např. v houbách (trehalóza), luštěninách, bobech, ledvinách atd. a v naší výživě prakticky nehrají žádnou úlohu, protože jsou požívány jen někdy a v malých množstvích.
Ne všichni lidé mají schopnost trávit všechny cukry. Pak mluvíme o nesnášenlivosti (intoleranci) některých cukrů, která má za následek vznik shora uvedených příznaků.
Za normálních okolností se složené cukry (disacharidy) pomocí enzymů rozštěpí na cukry jednoduché (monosacharidy) a tyto již rozštěpené cukry mizí ze střeva v jeho horní části, protože jsou rychle vstřebávány. Podkladem poruchy vstřebávání (malabsorpce) cukrů, nejčastěji mléčného, řepného nebo třtinového, je nedostatek (deficit) enzymů, tzv. disacharidáz, štěpících cukr na jeho základní, jednoduché složky. Uhlovodan, který není dostatečně rozložen odpovídajícím enzymem na jeho základní součásti, se nemůže vstřebat v tenkém střevě, posunuje se nerozložený dále až do střeva tlustého. Tam je teprve rozkládán na jednoduché součásti, tentokrát ale střevními bakteriemi. Při tomto procesu je (mimo jiné) díky chemickým reakcím do střeva vylučováno abnormální množství vody. Dochází ke zředění a zrychlení posunu obsahu tlustého střeva a vzniká průjem. Dochází také ke vzniku abnormálního množství střevních plynů a ty střevo roztahují, což je doprovázeno bolesti a také „explozivním“ — výbušným vyprazdňování stolice.
Zvláštní kapitolou jsou opět malí kojenci. Jsou to ty nešťastné děti s nafouklým bříškem, jehož příčinou je zvýšené množství plynů v trávicí trubici. Přitom dobře prospívají a vůbec netrpí podvýživou. Chtějí se neustále chovat a často se objevují v lékařské ordinaci s uplakanými matkami a podrážděnými otci. Obvyklým tématem je stížnost, že dítě má nafouklé bříško, které je obtěžuje, že pláče a vůbec je prostě nešťastné. Lékař ve snaze dítěti pomoci bud‘ vymění mléčný preparát za jiný, nebo doporučí přerušit kojení. Někdy toto opatření pomáhá, ale ne vždy zbaví dítě jeho obtíží.
Nejčastější příčinou tohoto syndromu je špatné vstřebáváni a trávení cukrů. Existuje totiž malá část kojenců, kteří již v raném věku špatně tráví cukry. Těmito špatně trávenými cukry bývají nejčastěji laktóza (mléčný cukr) a sacharóza (řepný a třtinový cukr). O příčinách vzniku obtíží při jejich špatném vstřebávání a trávení nejen u kojenců jste se již dočetli v předcházejícím textu.
Malé děti s touto poruchou mají nafouklé bříško obvykle v dolní polovině, mají plynatost a řídkou stolici, kterou „explozivně“, tj. pod velkým tlakem, vyprazdňují.
Tento stav je často fyziologický (normální) a mizí okolo tří měsíců věku, protože patří k vývojovým poruchám.
Lékař může doporučit výměnu mléčného výrobku - ale pozor, musí to být mléko se sníženým obsahem mléčného cukru. A přislazování mléka normálním cukrem se samozřejmě musí vynechat. Toto opatření bývá úspěšné.
Je ovšem také možné, že dítě má souběžně tzv. „koliku kojenců“.
Vzácně může mít dítě závažnou, patologickou nesnášenlivost mléčného cukru a pak má průjmy, plynatost, bolesti bříška a hlavně neprospívá, nepřibývá na váze. Takové dítě často potřebuje výživu mlékem se sníženým obsahem mléčného cukru po velmi dlouhou dobu.
Vraťme se ale k obecnému problému nesnášenlivosti cukrů.
Vynecháme-li přechodnou nesnášenlivost u kojenců, kteří ještě nemají ukončený vývoj funkce střeva, pak nesnášenlivost cukru z důvodu nedostatku příslušných enzymů může být:
• geneticky založená — vrozená (primární) anebo
• získaná (sekundární).
Vrozený, úplný, dědičný nedostatek všech enzymů, které tráví cukry, je vzácný a projevuje se záhy po zavedení jakýchkoliv cukrů do stravy (ve slazeném čaji, mléce), jeho hlavním projevem je průjem. Stolice jsou vodnaté, napěněné a páchnou kysele. Silně zbarvují pleny. Některé děti mají neutišitelné průjmy, jiné záchvaty prudkých, výbušných průjmů. Dále mají křečovité bolesti bříška, plynatost a nepřibývají na váze, což je velmi nebezpečný stav, vyžadující okamžitý zásah lékaře. V tomto případě není možné váhat s návštěvou pediatra a je nutno počítat i s eventuálním přijetím dítěte do nemocnice.
Nedostatek enzymů však bývá většinou Jen neúplný, částečný a to znamená, že míra tohoto nedostatku ovlivňuje i míru příznaků u postiženého dítěte.
Není-li závažnější porucha včas rozpoznána, lze pozorovat i neprospívání výraznějšího stupně. Po úpravě diety, spočívající ve vyloučení
nesnášeného cukru, se stav upraví.
Získaná forma (jako následek nějakého onemocnění) deficitu enzymů může být přechodná, není-li způsobena již nezvratným zásahem do trávicího ústrojí, a znamená obvykle snížení množství všech druhů enzymů štěpících cukry (např. po střevním zánětu). Nesnášenlivost cukrů se proto může týkat všech jejích druhů. Příznaky jsou stejné jako u vrozené formy.
Je třeba vzít v úvahu, že podobné příznaky se u méně postižených jedinců mohou objevit i při požití cukrů, jako jsou např. sorbitol, manitol a xylitol. Tyto cukry jsou chemicky odvozené od přírodních cukrů (glukózy, manózy) a jsou často užívány v tzv. „cukruprostých“ výrobcích, jako jsou žvýkačky, ochucené balené vody, cukrovinky atd. Staršími dětmi bývají někdy konzumovány ve zvýšené míře, aniž by tomu pří svých obtížích přikládaly nějaký význam nebo aniž by o tom jejich rodiče věděli.
Stejně příznaky se dále objevují při nárazovém požití velkého množství cukrů, které nebyly při takovém množství dostatečně stráveny (známé „narozeninové“ dorty). To se může stát i normálním jedincům s normálním střevem. Některé druhy cukrů jsou přítomny v různém množství v ovoci (jablka, broskve, švestky, hrušky), zelenině (fazole, růžičková kapusta, zelí), obilných zrnech (pšenice, oves) a v rýži. A tak se nedivte, že není-li dodrženo pravidlo „všeho s mírou“, může mít i zdravé dítě potíže s cukry.
Z těch méně významných cukrů bych ráda připomněla nesnášenlivost škrobu u kojenců.
Novorozenci a kojenci (4.—6. měsíc života) někdy nesnášejí fyziologicky (normálně) škrob až do jednoho roku věku. Předčasné podání potravy z obilovin může takovým dětem způsobit průjem. Tento stav se později upraví.
Tam, kde došlo k těžkému poškození sliznice tenkého střeva vlivem
vnějších podmínek (např. po střevním zánětu) se však jedná o získané
onemocnění, které pak řeší odborník.
Článek vyšel na serveru MIMINET.CZ.
Adresa článku je: http://www.miminet.cz/clanek_tisk.php?id_rubriky=6&id_clanek=293