Vyhledat

Novinky e-mailem


Friday, 29. March 2024
Svátek má

 

Nemoci

Zpět na seznam příspěvků

SIDS a jak dál? (anonym - 84.42.181.2, 15.8.2005 v 16:30) - odpovědět

Hledám, hledám, hledám....hledám jak žít poté, co 21.7. zemřel můj milovaný chlapeček na SIDS. Je, tedy byl, mé druhé dítě, mám ještě krásnou a zdravou čtyřletou dcerku. Jeho ztráta však tolik, tolik, bolí.

I on byl krásné, zdravé, čilé miminko..24.7. by mu bylo 5 měsíců. V 7 hodin večer jsem ho nakojila, do 8 hodin byl s námi v pokoji. Celou hodinu si výskal, smál se, broukal si. V  8 hodin jsem ho uložila do  postýlky. Byl to malý nezbeda, už od začátku 4. měsíce se přetáčel na bříško. V 8,15 vypadal že bude spinkat, nechala jsem u něj vysílačku a šla vedle do pokoje. Před 9 jsem ho šla zkotrolovat, byl na bříšku....a mrtvý. Přivolaná záchranka se ho pokoušela 40 min. oživit, marně.

Hledám touto cestou maminku, se kterou si život zahrál, tak jako se mnou. Chtěla bych vědět, zda se někdy ta strašná bolest otupí, zda a jak se s tou dírou uvnitř mě dá žít dál.

Děkuji

Jitka Umová

(anonym - 62.24.75.6, 1.12.2005 v 18:10) - odpovědět

Milá Jitko,

 18.3.2004 jsem se ráno probudila a můj 4 měsíční chlapeček nedýchal zavolala jsem záchranku a po jejich resuscitaci a následné dlouhé cesrě do Motola, protože tam je nejlepší ARO a pan doktor usoudil že jen oni to dokážou mi lékař oznámil že zemřel Moc dobře vím jak vám asi ted je, jediný co mne pomohlo byla starší dcera té byly 3 roky a mámu potřebovala. Vím že nikdojiný a nic kromě času vám nepomůže. Bolet to nepřestane nikdy ale časem to otupí. Dnes mám 5 měsíční holčičku sice se o ni strašně bojím a se vším hned letím k doktorovi a je to můj maly zázrak, na syny Jakuba moc myslím  a v mém srdci bude navždy    

Děkuji za odpověd (anonym - 84.42.181.1, 29.12.2005 v 17:43) - odpovědět

Dobrý den,

děkuji Vám moc za odpověď. Měla jsem pocit, že jsem sama na celém světě, komu se to stalo. Dnes jsem byla s dcerkou u lékaře, do ordinace jsem šla celá ubrečená, jak jsme čekaly v čekárně, dcera si vzpomněla, jak Míša plakal po prvním očkování. A tím to začlo...Je těžké se pohybovat po místech, kde jsem bývala s ním. I já mám to štěstí, že mám svou holčičku, musím tu prostě fungovat pro ni. Chodím do práce, kde o tom nikdo neví a celý den nemám čas nad tím přemýšlet...ale když přijdu domu a večer uložím dcerku, všechno to na mě padá. První období života poté bylo hrozné, můj život mi připadal "za trest". Byla jsem na tomto světě skutečně jen kvůli dceři. Teď už je to trochu lepší, ze života moc radost nemám, ale jsou chvíle, kdy se dokážu se svou dcerou zase zasmát a podívat se do budoucnosti, že třeba zase někdy bud lépe...přeji Vám jen to nejlepší, hodně sil a radosti z Vašich holčiček. Děkuji Jitka

SIDS (vega, 15.8.2005 v 20:27) - odpovědět

Milá Jitko, moc mě mrzí co se vám stalo, jestli chcete, dám váš článek přímo na hlavní stranu, třeba se ozve víc maminek. Pevně věřím, že vás časem potká další malý zázrak v podobě miminka a že budete šťastná a v srdci budete nosit krásnou vzpomínku na vašeho andílka.

(anonym - 84.42.181.1, 20.9.2005 v 21:47) - odpovědět

Budu ráda, děkuji. Život pořád hrozně bolí, třeba mi pomůže mluvit s někým, kdo tím také prošel.

Děkuji

Jitka

 

Jitko (anonym - 62.24.75.6, 6.9.2006 v 20:22) - odpovědět

Jestli si chcete popovídat tady je můj meil  petra.hanelova@seznam.cz a moje ICQ 238 809 666

jak se léčí dítě (anonym - 213.220.223, 2.2.2006 v 13:17) - odpovědět

jak se léčí dítě

(anonym - 85.70.197.2, 29.11.2005 v 14:42) - odpovědět

Milá Jitko,
přečetla jsem si váš příspěvek a musím říct, že ani nevíte, jak s vámi soucítím. Já mám dvě krásné, zdravé děti a nedovedu si představit, že bych měla prožít to, co vy. Je to hrozné, o to víc, že váš chlapeček byl zdravý. Něco málo jsem si o SIDS přečetla již při prvním těhotenství a bojím se ho dodnes (malému je 11 měsíců, staršímu 3,5 roku), je to těžké, ale budiž vám malou "útěchou" že se to nedalo předvídat, že jste tomu nemohla zabránit. Mějte krásné vzpomínky na vašeho chlapečka a přeji vám, aby se to co nejdřív srovnalo. Mějte se krásně a přeji hodně sil na další miminko. Lela

(anonym - 84.42.181.1, 30.11.2005 v 00:35) - odpovědět

Děkuji za podporu, chodím do práce a snažím se...žít, pracovat a být co nejlepší mámou svojí holčičce. Můj život už ale asi nikdy nebude jako předtím. Miminko bych si přála a současně se toho bojím. Uvidíme, co přinese čas. Přeji Vám i Vašim dětem to nejlepší. Jitka

(c)2004-2007 MIMINET.CZ - Všechna práva vyhrazena -  ISSN 1214-9969